Květina

13. března 2011 v 20:24 | Aates |  (ne)myšlenky
... aneb opět tvořivé období. Verše mě napadly jen tak před spaním.

Prodělala jsem duševní očistu. Opět nemocná, opět proležené či prospané dny. Je to únavné, ale občas je potřeba se v tom našem uspěchaném světě zastavit a přemýšlet. Přemýšlet nad vším možným, nedobrat se k závěru, jen si oddychnout. Prožít ty chvíle kdy jste tu jen vy a vaše hlava, nic jiného. Uklidňuje to. Člověk nabere nové síly, energii, optimismus. Alespoň u mne tomu tak je :) I když vnitřně spokojená jsem byla i před onemocněním :) Ani mi nevadí, že prázdniny trávím doma nebo u doktorů. Je mi fajn, relaxuju, uzdravuju se (snad).

Na tomto principu je určitě také založená tzv. terapie tmou. Člověk je několik dní uzavřen v pokoji beze světla a má čas jen na sebe a své myšlenky. Myslím, že to pomáhá. Asi bych si to chtěla někdy vyzkoušet, avšak jen na pár dní či hodin. Ta tma totiž musí být zvláštní, děsivá, nepříjemná po tak dlouhou dobu ...

 

Svět snů

13. února 2011 v 17:53 | Aates |  vzpomínky
Poslední dobou se mi zdálo hodně zajímavých, divných snů.  Já a sny, to není žádná novinka :D

V obáváné hodině matematiky si dovoluji vysvětlovat svému spolužákovi učivo, tudíž křik paní profsorky mě nemine. Vzápětí se od ní dozvídám, jak se přijde na to, jestli člověk má zánět slepého střeva. Musíte něco sníst a apendix vám vyleze z břicha, v místě jeho výskytu se udělá taková boule. Já něco sním a opravdu, apendix mi vyleze. Po skončení hodiny profesorka odchází s dalšími žáky, kteří mají zánět, aby jim vystavila potrvzení pro léčbu. Já jít nechci, ale holky mě přesvědčí. S papírem utíkám za svou mámou=profesorkou češtiny a vše jí zděšeně říkám. Objeví se tam dvě holky, divně se dívající, vzápětí mě a mou malou sestru krmí ...

Sedím v kině, dívám se na film o Potterovi (?). Na plátně se objeví budova nějaké školy (ne Bradavice) a já se najednou ocitám u ní. Někdo mě pronásleduje, jsem v budově a snažím se utéct. Vběhnu do kabinetu naší matikářky a zamknu. Pronásledovatelé ale na dveře vylijí nějakou chemikálii, která způsobuje jejich pomalý rozklad. Rychle s matikářkou utíkáme oknem, přičemž paní profesorka se drží okapu a málem spadne. Já se někam snažím dostat, chci spustit alarm, ale nejde to, volám policii...

Jsem v divadle. Před začátkem představení se na pódiu objeví Blind Guardiani a koncertují :D Jdu blíž ke zpěvákovi a zase se vracím. Poté po nich všichni chtějí podpisy, já nemám papír, rychle si nějaký půjčuji a získávám podpis od člena, kterého ani neznám jménem...

Jsem v nějakém speciálním hřišti v přírodě, v dáli je les s lezeckým centrem. Se svou babičkou se chci sklouznout na obří skluzavce. Babička už na ní byla, dole se prý dost narazí do matrací. Proto chci vyhodit do popelnice žvýkačku, aby mi nezaskočila. Otvírám popelnici a v ní je mrtvola dítěte, zabalená v igelitu (?) (projev včejrejšího sledování Mementa :D). Zděsím se a volám policii, náhle se na scéně objeví vrahové s další mrtvolou - chlapcem nabodnutým na tyči, jako kdyby to byl šíp, protože kolem něj je luk. Schovávám se, potkávám tu mrtvou dívku (ale je živá) a ti vrahové se mě snaží najít. Najednou se ocitám někde v budově s výtahama, pořád někdo před někým utíká...

Zmatek, chaos, nepořádek. A vrcholem všeho je, že mi do snů lezou profesoři a mrtvoly.

Co mi dal a vzal

21. ledna 2011 v 21:54 | Aates |  (ne)myšlenky
Chtěla bych se rozepsat o dvou filmech, které mě nejvíce ovlivnily. Nikdy jsem neměla jeden jediný oblíbený film, Shutter Island se tímto titulem však může směle pochlubit.

Shutter Island (Prokletý ostrov)

Obdivuhodná, dokonalá atmosféra, skvěle dokreslená hudbou. V životě by mě nenapadl konec, nejdříve jsem ani sama nechtěla uvěřit. Jediný film, který ve mně nechal nepopsatelné pocity a zaryl se mi hluboko do srdce. Napsán na motivy knihy, kterou bych si někdy chtěla přečíst.
Děj se odehrává na ostrově, jak už název vypovídá. Hlavní postava tu vyšetřuje útěk pacientky. Ač se zápletka zdá být prostá, ve skutečnosti je tomu naopak.

Žánr dle čsfd: drama/thriller/mysteriózní/horor.  Mezi horory bych ho neřadila.

Opravdu stojí za to tento film vidět. Moc dobře si pamatuju své pocity těsně po zhlédnutí. Teď jen čekám na film, který mi vyrazí dech ještě víc. The Prestige (Dokonalý trik) se velmi krásně snažil, ale nepřekonal ho.


V hodinách češtiny nám vtloukají do hlavy, že kniha by nám měla něco dát, nějaké ponaučení. V mnohých knihách žádné nevidím (v těch, co čtu pro odreagování - thrillery, dobrodružná četba), ve filmech, co mám ráda, také ne. Což neplatí o Podivuhodném případu Benjamina Buttona.

The Curious Case of Benjamin Button

Z romantických filmů jsem dávno vyrostla, přesto jsem v létě měla chuť na něco se špetkou lásky. Romantickým komediím jsem se vyhnula obloukem a zvolila si film, u něhož mě zaujala neobvyklá zápletka. A dobře jsem udělala.
Tomuto filmu vděčím hodně, opravdu hodně. Uvědomila jsem si něco, co jsem měla vědět už dávno, čím jsem se neměla tolik trápit. A mohlo mi to dojít už dříve, mohla jsem být míň naivní, mohla jsem si to přiznat, ale samozřejmě, že jsem to neudělala. Když se ohlédnu zpět, k tomuto konci to směřovalo už od začátku, já však tyto náznaky, které mně vadily, omlouvala. Kolikrát jsem dostala odpověď? Kolikrát to nebyla jen má iniciativa? Když už se na mě nadobro vykašlala, psala jsem jí, jak se cítím, ptala jsem se proč, ale smysluplná odpověď žádná. Neměla jsem chuť osobně za ní zajít a vnucovat se, i když by to nejspíš bylo lepší. Mrzí mě to stále, ale už jsem se s tím snad vyrovnala, jen se v tom nesmím dál rýpat. Spíš když na ni vzpomenu, cítím vůči ní naštvání. Přijít o velmi dobrou kamarádku, svého času nejlepší, bolí. Naštěstí mám kolem sebe pár lidí, kteří mi poranění na srdci zašili (ač nevědomky) :) Děkuji J. a An., že tu pro mě jste, pomáháte mi, děláte mě šťastnou a nevadí Vám moje filmová a hudební neznalost :) Jsem moc ráda, že stojíš při mně At., že se Ti můžu svěřit téměř s čímkoliv, co trápí moji nejhlubší mysl :) Děkuji!

Děj je jednoduchý, on se narodil jako starý a mládne, on normálně mladá a stárne. Uprostřed života se potkají a zamilují do sebe. Jak to však může dopadnout?

Žánr dle  čsfd: drama/mysteriózní/fantasy/romantický. Já bych to spíš viděla jen na to romantické drama.

A pro zlepšení nálady nyní poslochám In Flames - Come Clarity - nádherná píseň :) (mimochodem, o její existenci vím opět díky J. a An., děkuji :)



Naivita je příšerná vlastnost, víte? Ale žít ve svém snu také není špatné :) Jen člověk nesmí dopadnout na tvrdou zem a s realitou se smířit. Jsem smířená? Nechce se mi být (nemluvím o ničem zmiňovaném výše, a ano, na tyhle věty se dá aplikovat spousta věcí od cesty do Finska až po to nejtajnější a po věci, které nikdy nezměním :).

A proto mě Velký Gatsby oslovil a mohla jsem se o něm rozepsat. Chtěl opakovat minulost, ač to nelze. A svého snu nedosáhl. Já se však aspoň těch nějakých dotknout musím :)
 


"Umělkyně"

9. ledna 2011 v 14:11 | Aates |  vzpomínky
Poslední dobou mám až neuvěřitelně tvůrčí období. Sama se tomu divím :)

Od Štědrého dne jsem se naučila hrát několik písní na dětském klavírku. Ani jsem netušila, že dokážu zahrát jednoduchou lidovku pro děti, a že se to dovedu naučit docela rychle. Prvně jsem uměla Ovčáci, čtveráci, postupně další (Šel zahradník, Běží liška k táboru, jedna píseň, jejíž název nevím, něco s husama :D, Už je to uděláno, Pásla ovečky, Cib cibulička, Já jsem z Kutné hory - tu si nyní nepamatuji, ale po kouknutí do not bych ji zahrála). Dokonce jsem "složila" i své vlastní dílko :D
Jelikož noty jsem uměla kdysi dávno a pamatuji si pouze notovou řadu, písně se musím učit hrát nazpaměť, protože ani přesně nevím, co která klávesa hraje za notu - vždy si to musím odpočítat. :D

O prázdninách jsem se také více věnovala kresbě, což mě už jaksi opustilo. Má díla nejsou kdovíjaká, ale většinou se dá poznat, co je na nich zachyceno :)

A co mě překvapilo nejvíc, je návrat k básnění. Před několikati roky jsem měla období, kdy jsem často psala nějaké básničky, to však tak nějak samo vyprchalo. Nutno říct, že ony básně byly takové ty pokusy, tehdy se mi zdály dobré, jenže teď už by je nezveřejňovala, možná jen některé. Neumím psát vtipné nebo epické básně, které čtu radši, ale spíše skládám ty lyrické, jež nerada čtu. Protože já do hlavy autorů nevidím, ale u své tvorby vždy vím, na co jsem při skládání myslela. A navíc lyricky vyjádřit pocity je mnohem lepší, než je suše vypsat. Tím ale nechci říct, že básněmi vyjadřuju jen své myšlenky, většinou jsou to jen takové záblesky toho, co mě napadne a co nesouvisí přímo s mým životem. Ale někdy taky ne. Byla bych ráda, kdybyste mi je pořádně zkritizovali, já je ještě nemůžu pořádně zhodnotit (stál čerstvě napsané, stále v nich vidím kus mých myšlenek).

Sluneční úsměv

Slunce skryté tajuplně,
v nadýchané bílé vlně,
zpod mráčku se usmívá,
dnes se celé nedívá.
(4.1.2011)

Bez názvu *

V oblacích nereálných snů,
jednou dolů, jednou nahorů,
čas letí, běží proudem,
ideje mizí - honem,
tornádem vířícím,
škodolibě vijícím.

Naivita plány spřádá,
však každý padá,
do hlubin temných, odvěkých,
nekonečně hlubokých.
Tam zoufale bije,
štěstí se nedožije,
jen víra ho drží,
leč nelehce, stěží.

A dál teče vodopád,
pomalu, rychle, nerad ...


(*pozn.: báseň se nejmenuje "Bez názvu", jen prostě nemá název)


(c)aatesA včera jsem se konečně dostala k výrobě šperku z jabloneckých korálků, které jsem koupila před Vánocemi. Do ruky mé oblíbené nářadí - kleště a štípačky, drátek a jelo se. Vytahala jsem starou bižuterii, co už dávno nenosím a použila ji k tvorbě nové (jak jsem to ostatně dělala vždy). Kolem tří hodin mi trvalo vytvořit set náhrdelník, náušnice + náramek z kapku jiných korálků, protože ty stejné už došly. To vše za 30Kč + práce + staré zbytky, které jsem použila ;) Jakou já měla radost, protože to je vlastně moje první nositelná práce, na kterou jsem pyšná :). Kdysi jsem vyrobila prstýnek a náušnice z korálků, možná nějaký náramek, ale myslím, že jsem to nikdy nenosila. Zato tyto šperky se mi povedly a vidím v nich ten kus práce. Hlavní dík však patří korálkům, protože ty jsou nádherné :)


(c)aates


A ještě se mi zdál zajímavý sen. Podruhé mi do snu vlezl zpěvák M. a kytarista O. :) Ani nevím, kde jsem byla. Přede mnou stál dlouhý stůl a za ním M. a O. Šla jsem k M. a chtěla po něm autogram do knihy- nakreslil mi takovou poloviční divnou můru (což není nic divnýho, ale ona nebyla dodělaná a jako můra nevypadala). Poděkovala jsem a on jen zakašlal (něco v tom smyslu, vyznělo to negativně). Poté jsem žádala O. o autogram, ale nerozuměl mi a ptal se M., co chci, M. mu to řekl. O. se tedy vzal mé (!) bombičkové pero a knihu a první stranu, kde už byla můra od M., začal tím perem vybarvovat (!), až byla celá modrá, i můru překreslil. Já se ho zvýšeným (zděšeným) hlasem ptala, co jako dělá. A najednou se z té jeho tvorby stal jakýsi abstraktní obrázek, kde některá místa nebyla vybarvená, můra od M. byla přeškrtaná zlatě, a nová můra od O. stříbrně, plus tam byly nějaký zelený cákance. Ptala jsem ho, jak věděl, že je na tom papíře vosk a to pero někde nechytí a budou tam prázdná místa. On odpověděl, že ví, že ráda kreslím :D A to je celé.

Nejhorší Silvestr

31. prosince 2010 v 21:44 | Aates |  (ne)myšlenky
O tom svědčí už fakt, že vůbec jsem na počítači. Vlastně ani nemám pocit, že by nějaký Silvestr byl, prostě jen máme brambůrky, hrajem hry a budem vzhůru až do půlnoci. Nic víc, nic míň. Jsem nemocná a to je ten kámen úrazu. Všichni se teď dívají na televizi, tak jsem jsi chtěla pustit jeden díl SPN - a hádejte co, titulky nejedou, takže se nakonec uchyluji sem. Letos je to vážně divný...

Chybí mi takový to vnitřní uspokojení, už delší dobu. A nejvíc právě tehdy, když mám čas a všechny znepokojující myšlenky mi proudí hlavou...Ve škole, tam ještě hýřím optimismem, nepřemýšlím, ale jakmile příjdu domů, občas to na mě padne. Nebaví mě sedět doma, jenže díky mým chabým bílým krvinkám si v našem bytečku asi pohovím ještě dlouho. Stejně jsem doma i jako zdravá. Podnikala bych kde co, ale sama? Všechno jde, když se chce, ale přátelství, lásku, zdraví, štěstí si nepřivolám. Maluju si budoucí život, někdy sním i když bdím, avšak nakonec se nejspíš budu muset naučit spokojenosti bez druhých, jít si sama na výlet, sama do kina ... Já vím, naříkám si, přitom si žiju skvěle, co víc bych chtěla ... Ty půlnoční silvestrovský ohňostroje ve mně smíšený pocity vyvolávaly vždy, roky běží a běží ...

Jen najít ty chvíle, kdy nepřemýšlím, a navodit je, byla bych veselejší ... s přáteli ve škole, doma při učení, kdy na jiné myšlenky není čas, některé domácí práce, čtení, filmy, seriály, kreslení, výletování, ... jenže je přece konec roku, to má být výjimečný čas ... snad příští rok, chce to jen začít zařizovat dřív a mohla by nějaká akce vyjít ... a neonemocnět ...

Už bych vážně potřebovala někam jít, klidně do školy. A až bude škola, budu nadávat, že nemám prázdniny. Paradox. I o letních prázdninách jsem se těšila na změnu a vzápětí bědovala nad učením a promarněným dopolednem v lavici, minimálním odpolednem ...

A teď trochu z radostnějšího soudku, plním svá předsevzetí ještě před začátkem nového roku :) Nakreslila jsem asi čtyři obrázky A4, naučila jsem se finsky sloveso být, pár pozdravů ... pomalu, ale jistě ... jen aby to vydrželo ...

Ani bych neřekla, že vypsání se pomůže. Kupodivu, je mi nějak líp. Na vřelé úsměvy to sice nebude, ale neutrální nálada postačí ...

Hyvää yöta (dobrou noc) a já jdu vstříc rodině a stolním hrám ...
  

Nejkrásnější chvíle uplynulého roku

28. prosince 2010 v 16:59 | Aates |  vzpomínky
... aneb co mi v hlavě utkvělo nejvíc :)

Na zimu kupodivu nemám moc vzpomínek, asi proto, že kruté mrazy trávím doma :D
 - Odlov v zasněženém lese se S., překonávání říčky (nebo to bylo předloni? :)
 - nové potf CD (a čekání na něj, následný poslech útržků doma, ve škole ...)

Na jaře se dělo věcí víc ;)
- Iron Man, Sherlock Holmes (a nebo že by přelom zimy/jara? vím já :)
- odlov v kanále
- posezení s At. v čajovně (nebo to bylo jindy?)
- srnky a jiné v oboře s J.,A.
- euforie z koncertu, na který jsem nemohla :)
- odlov na stromě ve městě i u nás s J.,A.

Letošní léto bylo symbolem architektonické týdenní kresby a obdivování severočeských skal :) A také odlovu velmi náročného, s pomocí dlouhých klacků, vlastnoručního žebříku a povodni v botě :D Výlet Lysice, Rychvald, poslání soba do finských končin, židlochovská rozhledna, kuřimský lov, Počátek a mamčina coca-colová sprcha ode mě, odlovy v babiččiných a dědových končinách,...

A podzim?
- setkání všech lovců daleko od Brna (a lov :)
- Stránská skála s At.
- Křtiny
- oslava mých narozenin
- nezapomenutelný koncert :)
- divadlo s At.
- nádherná lovící procházka podzimním lesem s J.,A.

Poslední zimní okamžiky se nesly v duchu adventu, Vánoc, mého milovaného nákupu dárků a jejich předávání, po dlouhé době koupě tureckého medu, Na doraz,...

A příští rok? Ačkoliv si předsevzetí nikdy nedávám, letos jich pár mám :) Jednou týdně se učit finštinu a každý den kreslit (je mi jasné, že tohle zrovna nesplním :D). Ale hlavně se mít krásně :)

Vánoční svátky

26. prosince 2010 v 22:12 | Aates |  vzpomínky
Nádherné období ať se děje cokoliv :) PF 2011 :)

Občanský průkaz

21. prosince 2010 v 22:07 | Aates |  (ne)myšlenky
... A na co budu vzpomínat já? ...

Film vhodný spíše pro ty, kteří v té době právě prožívali své mládí, aby si zavzpomínali. Neříkám, že by se na to nedalo vůbec dívat, ale jednou stačilo. Našly se tam i vtipné chvíle, které mě pobavily... 2 kluci: "Rimbaud taky něco Verlainovi nasypal do piva. Z lásky. Tak to taky udělej z lásky." (nebylo to zrovna takto řečené, spíš v tomto smyslu) ... a na další scénky si nevzpomenu.
Asi to měl být spíše výchovný film, ale já si ve spojení s ním vybavím flašku alkoholu a jak jim bylo v tu chvíli fajn (možná). Pili tam totiž pořád :D A cinkot flašek ze zadních sedadel potvrdil svoje. Ale kdo se jim má divit, když to sledují na plátně. Taky mám chuť na cokoliv sladkýho, co se ve filmech objeví a zdravý to rozhodně není ...

Holky svoji špatnou náladu prý ještě podporují poslechem hudby, co ji navozuje. Nevím, co je na tom pravdy, dotyčnému, co toto vyřkl, bych to nevěřila, ale co já vím. U mě to spíše neplatí. Já se ráda rozveselím nějakou rychlou rockovou/metalovou hudbou. Ach, jak bych si ráda pustila něco na plný pecky, ale nejde to, jelikož nejsem doma sama :D Sestře se to nelíbí, rodičům už vůbec ne. A do sluchátek to není ono.

A takovýhle otřesný článek vzniká, když moc přemýšlím nad smyslem mýho života a fajn mi není ... Ale zítra ráno bude, protože se špatnou náladou se nevzbudím nikdy :)

Vysněná cesta do Finska

17. prosince 2010 v 21:07 | Aates |  (ne)myšlenky
Nějak moc teď básním o tom, jak na vejšce pojedu do Finska. Nejspíš to bude tím, že právě udeřila zima, kterou mám ráda (tedy jen tu sněhovou), ale ta ZIMA :D Já mrznu vždy a všude, tudíž nevím, jak to v tom Finska vydržím :D Koupí spousty termoprádla se mi pobyt pěkně prodraží. Jenže já bych tam jet chtěla :) Ale s finštinou jsem bohužel pořád nepokročila, už dva roky jsem zamrzla na frázích "Kde je záchod?", "Jaké je tvoje telefonní číslo?". Od Vánoc se jí však začnu věnovat, jelikož nejspíš dostanu učebnici finštiny pro samouky ;)
 -------------------
Mít nějaké cíle, ať už reálné či méně reálnější, neuvěřitelně pomáhá. I když jich dosáhnu třeba až ve vzdálené budoucnosti (jestli vůbec). Nedovedu si představit, že bych před sebou neměla žádnou vidinu, která by mě hnala dál...
 -------------------
I když už vím, kde bych chtěla strávit rok na vysoké, zatím nemám ani páru na jaké vysoké. Takový můj sen, už nějakých těch pár let starý, je architektka. Mám jen rok na to, abych se vypracovala v kreslení a matice, což nepůjde tak snadno. Od ledna bych měla začít chodit na nějakej ten kurz architektonickýho kreslení, protože já se doma nedonutím procvičovat kresbu, i když mě to baví. Je to hodně náročný, nikdo mi to neopraví, lenost mě přemáhá. Docela mám strach z talentovek - návrh interiéru a logických matematických příkladů. Například příjímačky z matiky na čvut se skládají z tří příkladů na deskriptivu, ty budou určitě na logiku, matematickýho testu a odborné rozpravy (jestli myslí matematickou odbornou rozpravu, tak to bude zajímavý). S fyzikou taky nejsem velká kamarádka (alternativou k architektuře by bylo stavební inženýrství, ale příjímačky z fyziky musí být ještě horší než z matiky, na druhou stranu - lepší fyzika než chemie, až na ty příklady).
Jiných alternativ jsem měla mnoho, ať už to byla letuška, kterou jsem zavrhla kvůli jazykům a nedostatku spánku, nebo nějaká geografická studia, s nimiž bych se asi neuživila. Problém je, že matika mě láká, ale svým způsobem i děsí, mám obavy, zda bych ji zvádla. Paradoxně ji od první třídy nesnáším a teď mě začala bavit :D Velký vliv má i to, že jsem už opravdu dlouho nebyla volaná u tabule, což je má noční můra :D (ne tak doslova).

Co jinýho říct, než: no, uvidíme...

Ve spárech francouzských zkoušek (+malířská technika benzíňák)

7. prosince 2010 v 17:46 | Aates |  vzpomínky
Tak konečně mám za sebou dlouho očekáváné zkoušky z frj. Uff. Ač nervák nejsem, přece jenom vůbec nebylo příjemné čekat téměř tři hodiny, než se dostanu na řadu na mluvící část. Před kolektivní částí jsem si ani nepřipouštěla, že vůbec nějaký zkoušky skládám, obavy se dostavily až poté. A to jsem mluvila jako úplně první ze všech, naštěstí. Já a mluvit francouzsky, to vážně nejde dohromady. Několikrát jsem nevěděla, jak se vyjádřit, co říkat... Teď už jenom čekat na výsledky.

Oproti tomu včerejšek stál za to. Ve výtvarce jsme se vyřádili technikou zvanou "benzíňák". Tu zvládne každý bez jakéhokoliv výtvarného talentu a ještě se při tom odreaguje. Musím si zapsat metodu, kdybych si to chtěla někdy zkusit doma. Vyrobila jsem takto totiž spoustu přáníček a jmenovek na Vánoce ;)

A jak na to? Vezmeme plech, do něj nalijeme vodu. Do lahviček si nachystáme barvy olejovky (myslím), které smícháme s benzínem. A pak už jen dané barvy nalijeme do vody, ponoříme do ní papír (na chvíli, hned ho vytáhneme) a barvičky nám na něm vytvoří úžasné kreace. Nádhera bez žádné námahy. Myslím, že jsem tuhle benzínovou metodu někdy zkoušela podomácku bez benzínu, jenom s vodou, do které jsem vymáčkla temperky a v tom máchala papír a taky to šlo, i když výsledek byl mnohem slabší a ne tak zajímavý.

A protože má paměť je velmi krátkodobá, musím si tu zapsat i jednu finskou frázi, kterou jsem s pomocí slovníku a přehledu časování vytvořila. Za správnost ovšem neručím.

Ole terve/ tervellineen = Buď zdravý.

Kam dál