Prosinec 2010

Nejhorší Silvestr

31. prosince 2010 v 21:44 | Aates |  (ne)myšlenky
O tom svědčí už fakt, že vůbec jsem na počítači. Vlastně ani nemám pocit, že by nějaký Silvestr byl, prostě jen máme brambůrky, hrajem hry a budem vzhůru až do půlnoci. Nic víc, nic míň. Jsem nemocná a to je ten kámen úrazu. Všichni se teď dívají na televizi, tak jsem jsi chtěla pustit jeden díl SPN - a hádejte co, titulky nejedou, takže se nakonec uchyluji sem. Letos je to vážně divný...

Chybí mi takový to vnitřní uspokojení, už delší dobu. A nejvíc právě tehdy, když mám čas a všechny znepokojující myšlenky mi proudí hlavou...Ve škole, tam ještě hýřím optimismem, nepřemýšlím, ale jakmile příjdu domů, občas to na mě padne. Nebaví mě sedět doma, jenže díky mým chabým bílým krvinkám si v našem bytečku asi pohovím ještě dlouho. Stejně jsem doma i jako zdravá. Podnikala bych kde co, ale sama? Všechno jde, když se chce, ale přátelství, lásku, zdraví, štěstí si nepřivolám. Maluju si budoucí život, někdy sním i když bdím, avšak nakonec se nejspíš budu muset naučit spokojenosti bez druhých, jít si sama na výlet, sama do kina ... Já vím, naříkám si, přitom si žiju skvěle, co víc bych chtěla ... Ty půlnoční silvestrovský ohňostroje ve mně smíšený pocity vyvolávaly vždy, roky běží a běží ...

Jen najít ty chvíle, kdy nepřemýšlím, a navodit je, byla bych veselejší ... s přáteli ve škole, doma při učení, kdy na jiné myšlenky není čas, některé domácí práce, čtení, filmy, seriály, kreslení, výletování, ... jenže je přece konec roku, to má být výjimečný čas ... snad příští rok, chce to jen začít zařizovat dřív a mohla by nějaká akce vyjít ... a neonemocnět ...

Už bych vážně potřebovala někam jít, klidně do školy. A až bude škola, budu nadávat, že nemám prázdniny. Paradox. I o letních prázdninách jsem se těšila na změnu a vzápětí bědovala nad učením a promarněným dopolednem v lavici, minimálním odpolednem ...

A teď trochu z radostnějšího soudku, plním svá předsevzetí ještě před začátkem nového roku :) Nakreslila jsem asi čtyři obrázky A4, naučila jsem se finsky sloveso být, pár pozdravů ... pomalu, ale jistě ... jen aby to vydrželo ...

Ani bych neřekla, že vypsání se pomůže. Kupodivu, je mi nějak líp. Na vřelé úsměvy to sice nebude, ale neutrální nálada postačí ...

Hyvää yöta (dobrou noc) a já jdu vstříc rodině a stolním hrám ...
  

Nejkrásnější chvíle uplynulého roku

28. prosince 2010 v 16:59 | Aates |  vzpomínky
... aneb co mi v hlavě utkvělo nejvíc :)

Na zimu kupodivu nemám moc vzpomínek, asi proto, že kruté mrazy trávím doma :D
 - Odlov v zasněženém lese se S., překonávání říčky (nebo to bylo předloni? :)
 - nové potf CD (a čekání na něj, následný poslech útržků doma, ve škole ...)

Na jaře se dělo věcí víc ;)
- Iron Man, Sherlock Holmes (a nebo že by přelom zimy/jara? vím já :)
- odlov v kanále
- posezení s At. v čajovně (nebo to bylo jindy?)
- srnky a jiné v oboře s J.,A.
- euforie z koncertu, na který jsem nemohla :)
- odlov na stromě ve městě i u nás s J.,A.

Letošní léto bylo symbolem architektonické týdenní kresby a obdivování severočeských skal :) A také odlovu velmi náročného, s pomocí dlouhých klacků, vlastnoručního žebříku a povodni v botě :D Výlet Lysice, Rychvald, poslání soba do finských končin, židlochovská rozhledna, kuřimský lov, Počátek a mamčina coca-colová sprcha ode mě, odlovy v babiččiných a dědových končinách,...

A podzim?
- setkání všech lovců daleko od Brna (a lov :)
- Stránská skála s At.
- Křtiny
- oslava mých narozenin
- nezapomenutelný koncert :)
- divadlo s At.
- nádherná lovící procházka podzimním lesem s J.,A.

Poslední zimní okamžiky se nesly v duchu adventu, Vánoc, mého milovaného nákupu dárků a jejich předávání, po dlouhé době koupě tureckého medu, Na doraz,...

A příští rok? Ačkoliv si předsevzetí nikdy nedávám, letos jich pár mám :) Jednou týdně se učit finštinu a každý den kreslit (je mi jasné, že tohle zrovna nesplním :D). Ale hlavně se mít krásně :)

Vánoční svátky

26. prosince 2010 v 22:12 | Aates |  vzpomínky
Nádherné období ať se děje cokoliv :) PF 2011 :)

Občanský průkaz

21. prosince 2010 v 22:07 | Aates |  (ne)myšlenky
... A na co budu vzpomínat já? ...

Film vhodný spíše pro ty, kteří v té době právě prožívali své mládí, aby si zavzpomínali. Neříkám, že by se na to nedalo vůbec dívat, ale jednou stačilo. Našly se tam i vtipné chvíle, které mě pobavily... 2 kluci: "Rimbaud taky něco Verlainovi nasypal do piva. Z lásky. Tak to taky udělej z lásky." (nebylo to zrovna takto řečené, spíš v tomto smyslu) ... a na další scénky si nevzpomenu.
Asi to měl být spíše výchovný film, ale já si ve spojení s ním vybavím flašku alkoholu a jak jim bylo v tu chvíli fajn (možná). Pili tam totiž pořád :D A cinkot flašek ze zadních sedadel potvrdil svoje. Ale kdo se jim má divit, když to sledují na plátně. Taky mám chuť na cokoliv sladkýho, co se ve filmech objeví a zdravý to rozhodně není ...

Holky svoji špatnou náladu prý ještě podporují poslechem hudby, co ji navozuje. Nevím, co je na tom pravdy, dotyčnému, co toto vyřkl, bych to nevěřila, ale co já vím. U mě to spíše neplatí. Já se ráda rozveselím nějakou rychlou rockovou/metalovou hudbou. Ach, jak bych si ráda pustila něco na plný pecky, ale nejde to, jelikož nejsem doma sama :D Sestře se to nelíbí, rodičům už vůbec ne. A do sluchátek to není ono.

A takovýhle otřesný článek vzniká, když moc přemýšlím nad smyslem mýho života a fajn mi není ... Ale zítra ráno bude, protože se špatnou náladou se nevzbudím nikdy :)

Vysněná cesta do Finska

17. prosince 2010 v 21:07 | Aates |  (ne)myšlenky
Nějak moc teď básním o tom, jak na vejšce pojedu do Finska. Nejspíš to bude tím, že právě udeřila zima, kterou mám ráda (tedy jen tu sněhovou), ale ta ZIMA :D Já mrznu vždy a všude, tudíž nevím, jak to v tom Finska vydržím :D Koupí spousty termoprádla se mi pobyt pěkně prodraží. Jenže já bych tam jet chtěla :) Ale s finštinou jsem bohužel pořád nepokročila, už dva roky jsem zamrzla na frázích "Kde je záchod?", "Jaké je tvoje telefonní číslo?". Od Vánoc se jí však začnu věnovat, jelikož nejspíš dostanu učebnici finštiny pro samouky ;)
 -------------------
Mít nějaké cíle, ať už reálné či méně reálnější, neuvěřitelně pomáhá. I když jich dosáhnu třeba až ve vzdálené budoucnosti (jestli vůbec). Nedovedu si představit, že bych před sebou neměla žádnou vidinu, která by mě hnala dál...
 -------------------
I když už vím, kde bych chtěla strávit rok na vysoké, zatím nemám ani páru na jaké vysoké. Takový můj sen, už nějakých těch pár let starý, je architektka. Mám jen rok na to, abych se vypracovala v kreslení a matice, což nepůjde tak snadno. Od ledna bych měla začít chodit na nějakej ten kurz architektonickýho kreslení, protože já se doma nedonutím procvičovat kresbu, i když mě to baví. Je to hodně náročný, nikdo mi to neopraví, lenost mě přemáhá. Docela mám strach z talentovek - návrh interiéru a logických matematických příkladů. Například příjímačky z matiky na čvut se skládají z tří příkladů na deskriptivu, ty budou určitě na logiku, matematickýho testu a odborné rozpravy (jestli myslí matematickou odbornou rozpravu, tak to bude zajímavý). S fyzikou taky nejsem velká kamarádka (alternativou k architektuře by bylo stavební inženýrství, ale příjímačky z fyziky musí být ještě horší než z matiky, na druhou stranu - lepší fyzika než chemie, až na ty příklady).
Jiných alternativ jsem měla mnoho, ať už to byla letuška, kterou jsem zavrhla kvůli jazykům a nedostatku spánku, nebo nějaká geografická studia, s nimiž bych se asi neuživila. Problém je, že matika mě láká, ale svým způsobem i děsí, mám obavy, zda bych ji zvádla. Paradoxně ji od první třídy nesnáším a teď mě začala bavit :D Velký vliv má i to, že jsem už opravdu dlouho nebyla volaná u tabule, což je má noční můra :D (ne tak doslova).

Co jinýho říct, než: no, uvidíme...

Ve spárech francouzských zkoušek (+malířská technika benzíňák)

7. prosince 2010 v 17:46 | Aates |  vzpomínky
Tak konečně mám za sebou dlouho očekáváné zkoušky z frj. Uff. Ač nervák nejsem, přece jenom vůbec nebylo příjemné čekat téměř tři hodiny, než se dostanu na řadu na mluvící část. Před kolektivní částí jsem si ani nepřipouštěla, že vůbec nějaký zkoušky skládám, obavy se dostavily až poté. A to jsem mluvila jako úplně první ze všech, naštěstí. Já a mluvit francouzsky, to vážně nejde dohromady. Několikrát jsem nevěděla, jak se vyjádřit, co říkat... Teď už jenom čekat na výsledky.

Oproti tomu včerejšek stál za to. Ve výtvarce jsme se vyřádili technikou zvanou "benzíňák". Tu zvládne každý bez jakéhokoliv výtvarného talentu a ještě se při tom odreaguje. Musím si zapsat metodu, kdybych si to chtěla někdy zkusit doma. Vyrobila jsem takto totiž spoustu přáníček a jmenovek na Vánoce ;)

A jak na to? Vezmeme plech, do něj nalijeme vodu. Do lahviček si nachystáme barvy olejovky (myslím), které smícháme s benzínem. A pak už jen dané barvy nalijeme do vody, ponoříme do ní papír (na chvíli, hned ho vytáhneme) a barvičky nám na něm vytvoří úžasné kreace. Nádhera bez žádné námahy. Myslím, že jsem tuhle benzínovou metodu někdy zkoušela podomácku bez benzínu, jenom s vodou, do které jsem vymáčkla temperky a v tom máchala papír a taky to šlo, i když výsledek byl mnohem slabší a ne tak zajímavý.

A protože má paměť je velmi krátkodobá, musím si tu zapsat i jednu finskou frázi, kterou jsem s pomocí slovníku a přehledu časování vytvořila. Za správnost ovšem neručím.

Ole terve/ tervellineen = Buď zdravý.