Nejhorší Silvestr

31. prosince 2010 v 21:44 | Aates |  (ne)myšlenky
O tom svědčí už fakt, že vůbec jsem na počítači. Vlastně ani nemám pocit, že by nějaký Silvestr byl, prostě jen máme brambůrky, hrajem hry a budem vzhůru až do půlnoci. Nic víc, nic míň. Jsem nemocná a to je ten kámen úrazu. Všichni se teď dívají na televizi, tak jsem jsi chtěla pustit jeden díl SPN - a hádejte co, titulky nejedou, takže se nakonec uchyluji sem. Letos je to vážně divný...

Chybí mi takový to vnitřní uspokojení, už delší dobu. A nejvíc právě tehdy, když mám čas a všechny znepokojující myšlenky mi proudí hlavou...Ve škole, tam ještě hýřím optimismem, nepřemýšlím, ale jakmile příjdu domů, občas to na mě padne. Nebaví mě sedět doma, jenže díky mým chabým bílým krvinkám si v našem bytečku asi pohovím ještě dlouho. Stejně jsem doma i jako zdravá. Podnikala bych kde co, ale sama? Všechno jde, když se chce, ale přátelství, lásku, zdraví, štěstí si nepřivolám. Maluju si budoucí život, někdy sním i když bdím, avšak nakonec se nejspíš budu muset naučit spokojenosti bez druhých, jít si sama na výlet, sama do kina ... Já vím, naříkám si, přitom si žiju skvěle, co víc bych chtěla ... Ty půlnoční silvestrovský ohňostroje ve mně smíšený pocity vyvolávaly vždy, roky běží a běží ...

Jen najít ty chvíle, kdy nepřemýšlím, a navodit je, byla bych veselejší ... s přáteli ve škole, doma při učení, kdy na jiné myšlenky není čas, některé domácí práce, čtení, filmy, seriály, kreslení, výletování, ... jenže je přece konec roku, to má být výjimečný čas ... snad příští rok, chce to jen začít zařizovat dřív a mohla by nějaká akce vyjít ... a neonemocnět ...

Už bych vážně potřebovala někam jít, klidně do školy. A až bude škola, budu nadávat, že nemám prázdniny. Paradox. I o letních prázdninách jsem se těšila na změnu a vzápětí bědovala nad učením a promarněným dopolednem v lavici, minimálním odpolednem ...

A teď trochu z radostnějšího soudku, plním svá předsevzetí ještě před začátkem nového roku :) Nakreslila jsem asi čtyři obrázky A4, naučila jsem se finsky sloveso být, pár pozdravů ... pomalu, ale jistě ... jen aby to vydrželo ...

Ani bych neřekla, že vypsání se pomůže. Kupodivu, je mi nějak líp. Na vřelé úsměvy to sice nebude, ale neutrální nálada postačí ...

Hyvää yöta (dobrou noc) a já jdu vstříc rodině a stolním hrám ...
  
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bareta Bareta | Web | 1. ledna 2011 v 18:45 | Reagovat

Měla sis říct, že je to den jako každý jiný, v podstatě jo. Já jsem ho taky nijak zvlášť neslavila.
Vnitřní uspokojení mi taky poslední dobou nějak chybí. Až se uzdravíš, tak spolu něco podnikneme, neboj ;-)
Teď máš prvotní elán a nadšení, navíc volno, tak se tyhle předsevzetí dobře plní. Taky jsem to tak měla se svou španělštinou minulej rok. Pak přišla škola a už se mi nechtělo nebo jsem neměla čas. Ale pokud máš pevnou vůli, tak ti to vydrží :-)

2 Aates Aates | 2. ledna 2011 v 13:54 | Reagovat

[1]:Jenže on to není den, jako každý jiný. Vždycky si uvědomím, že další rok je fuč.
Snad budu zdravá brzo, ale stejnak nebudu moct hned někam jít, ještě to potrvá ... :( Snad v únoru už to bude ok.
Pevnou vůli moc nemám, ale musím vytrvat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama