"Umělkyně"

9. ledna 2011 v 14:11 | Aates |  vzpomínky
Poslední dobou mám až neuvěřitelně tvůrčí období. Sama se tomu divím :)

Od Štědrého dne jsem se naučila hrát několik písní na dětském klavírku. Ani jsem netušila, že dokážu zahrát jednoduchou lidovku pro děti, a že se to dovedu naučit docela rychle. Prvně jsem uměla Ovčáci, čtveráci, postupně další (Šel zahradník, Běží liška k táboru, jedna píseň, jejíž název nevím, něco s husama :D, Už je to uděláno, Pásla ovečky, Cib cibulička, Já jsem z Kutné hory - tu si nyní nepamatuji, ale po kouknutí do not bych ji zahrála). Dokonce jsem "složila" i své vlastní dílko :D
Jelikož noty jsem uměla kdysi dávno a pamatuji si pouze notovou řadu, písně se musím učit hrát nazpaměť, protože ani přesně nevím, co která klávesa hraje za notu - vždy si to musím odpočítat. :D

O prázdninách jsem se také více věnovala kresbě, což mě už jaksi opustilo. Má díla nejsou kdovíjaká, ale většinou se dá poznat, co je na nich zachyceno :)

A co mě překvapilo nejvíc, je návrat k básnění. Před několikati roky jsem měla období, kdy jsem často psala nějaké básničky, to však tak nějak samo vyprchalo. Nutno říct, že ony básně byly takové ty pokusy, tehdy se mi zdály dobré, jenže teď už by je nezveřejňovala, možná jen některé. Neumím psát vtipné nebo epické básně, které čtu radši, ale spíše skládám ty lyrické, jež nerada čtu. Protože já do hlavy autorů nevidím, ale u své tvorby vždy vím, na co jsem při skládání myslela. A navíc lyricky vyjádřit pocity je mnohem lepší, než je suše vypsat. Tím ale nechci říct, že básněmi vyjadřuju jen své myšlenky, většinou jsou to jen takové záblesky toho, co mě napadne a co nesouvisí přímo s mým životem. Ale někdy taky ne. Byla bych ráda, kdybyste mi je pořádně zkritizovali, já je ještě nemůžu pořádně zhodnotit (stál čerstvě napsané, stále v nich vidím kus mých myšlenek).

Sluneční úsměv

Slunce skryté tajuplně,
v nadýchané bílé vlně,
zpod mráčku se usmívá,
dnes se celé nedívá.
(4.1.2011)

Bez názvu *

V oblacích nereálných snů,
jednou dolů, jednou nahorů,
čas letí, běží proudem,
ideje mizí - honem,
tornádem vířícím,
škodolibě vijícím.

Naivita plány spřádá,
však každý padá,
do hlubin temných, odvěkých,
nekonečně hlubokých.
Tam zoufale bije,
štěstí se nedožije,
jen víra ho drží,
leč nelehce, stěží.

A dál teče vodopád,
pomalu, rychle, nerad ...


(*pozn.: báseň se nejmenuje "Bez názvu", jen prostě nemá název)


(c)aatesA včera jsem se konečně dostala k výrobě šperku z jabloneckých korálků, které jsem koupila před Vánocemi. Do ruky mé oblíbené nářadí - kleště a štípačky, drátek a jelo se. Vytahala jsem starou bižuterii, co už dávno nenosím a použila ji k tvorbě nové (jak jsem to ostatně dělala vždy). Kolem tří hodin mi trvalo vytvořit set náhrdelník, náušnice + náramek z kapku jiných korálků, protože ty stejné už došly. To vše za 30Kč + práce + staré zbytky, které jsem použila ;) Jakou já měla radost, protože to je vlastně moje první nositelná práce, na kterou jsem pyšná :). Kdysi jsem vyrobila prstýnek a náušnice z korálků, možná nějaký náramek, ale myslím, že jsem to nikdy nenosila. Zato tyto šperky se mi povedly a vidím v nich ten kus práce. Hlavní dík však patří korálkům, protože ty jsou nádherné :)


(c)aates


A ještě se mi zdál zajímavý sen. Podruhé mi do snu vlezl zpěvák M. a kytarista O. :) Ani nevím, kde jsem byla. Přede mnou stál dlouhý stůl a za ním M. a O. Šla jsem k M. a chtěla po něm autogram do knihy- nakreslil mi takovou poloviční divnou můru (což není nic divnýho, ale ona nebyla dodělaná a jako můra nevypadala). Poděkovala jsem a on jen zakašlal (něco v tom smyslu, vyznělo to negativně). Poté jsem žádala O. o autogram, ale nerozuměl mi a ptal se M., co chci, M. mu to řekl. O. se tedy vzal mé (!) bombičkové pero a knihu a první stranu, kde už byla můra od M., začal tím perem vybarvovat (!), až byla celá modrá, i můru překreslil. Já se ho zvýšeným (zděšeným) hlasem ptala, co jako dělá. A najednou se z té jeho tvorby stal jakýsi abstraktní obrázek, kde některá místa nebyla vybarvená, můra od M. byla přeškrtaná zlatě, a nová můra od O. stříbrně, plus tam byly nějaký zelený cákance. Ptala jsem ho, jak věděl, že je na tom papíře vosk a to pero někde nechytí a budou tam prázdná místa. On odpověděl, že ví, že ráda kreslím :D A to je celé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bylinka Bylinka | Web | 17. ledna 2011 v 20:52 | Reagovat

Já jsem se na klavír nikdy hrát neučila, ale chodila jsem na základku s rozšířenou výukou HV, takže noty nám vtloukali do hlavy už od první třídy a na klavír si umím zahrát podle not nějaké ty jednoduché písničky, klapky poznám. A vážně netuším, kdy a jak jsem se to naučila, možná i sama:)
Básničky jsem taky kdysi psávala, ale je to už skoro 4 roky zpátky. Teď už nepíšu, ani nevím proč:)
Ta první se mi líbí, té druhé moc nerozumím. Ale to není to hlavní, lyrické básničky nejlépe vždy chápe sám autor:)
A přetváření šperků je skvělá věc:) já si takhle často převlíkám dřevěné korálky dle své libosti:)

2 Bareta Bareta | Web | 18. ledna 2011 v 21:19 | Reagovat

Básničky ti bohužel nijak moc zkritizovat nemůžu, protože to prostě neumím. Možná se až příliš rýmují, ale jsou hezké :)
Ty šperky jsou nádherné, ty seš tak šikovná, nechceš mi taky něco vyrobit? :-D
A ten sen je úplně jak reálnej. Mě by se určitě zdála nějaká blbost, která by vůbec nedávala smysl, tobě krásně dává smysl. Dlouho se mi nezdál opravdu zajímavej sen, kterej by stál za to, abych jej mohla někomu vyprávět.

3 Aates Aates | 20. ledna 2011 v 16:46 | Reagovat

[2]:Děkuju :) Nikdy jsem nezkoušela psát ty méně rýmující se básně, třeba jednou budu mít nějaký nápad :)
Děkuju podruhé. Klidně Ti něco vyrobím. Jen neumím konce drátků nějak zabrousit, takže je se snažím uštípnout co nejblíž korálku, doufám, že Ti tahle vada nebude vadit. Napiš mi prosím přesně, jak by sis to představovala (ale vše neumím vyrobit :). A taky druh korálků, jaký by se Ti líbily, pokud třeba na nějaký narazíš tam u vás, můžeš je koupit, já se koukala po cestě ze školy do jednoho obchodu, ale neměli žádný pěkný, až se dostanu do města, nějaký tam snad seženu.
O víkendu se mi zdáli další sny, dávaly docela smysl, pár obrazů si pamatuju až moc živě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama